Počasí

TRHY TIŠNOVSKÉ, BUĎTEŽ POZDRAVENY!

Slovo trh původně označovalo vyhrazené místo, kde se v pravidelných intervalech scházeli lidé, aby navzájem směňovali nějaký statek, zboží. Obvykle se hovoří o trhu nějaké komodity či služby (trh s obilím, trh s dobytkem) a jde obvykle o směnu za peníze. Dojde-li k obchodu, nabízející získává za své zboží od zákazníka nějakou sumu, kterou pak může použít, jak potřebuje.

Město Tišnov má pro umístění trhů ideální polohu a mělo ji od svého vzniku. Je tu tišnovská kotlina – hranice mezi úrodným údolím kolem Brna a počátkem Českomoravské vrchoviny. Řeka Svratka, která sem přitéká mezi kopci a lesy, dávala potravu lidem už před tisíci lety. Vyměňování zboží znali jistě osadníci keltští a germánští, natožpak Slované, kteří všichni postupně v Tišnově sídlili. Podél řeky vedly různé cesty, důležitější z nich vybíhaly odbočkami při dalším osídlování regionu v jeho méně přístupných částech. Tišnov se stal ve třetině 13. století důležitým uzlem těchto cest a jeho význam vzrostl zejména po roce 1232 založením cisterciáckého kláštera Porta coeli, stavby z královských zdrojů,kdy byl územním střediskem celého rozsáhlého klášterního panství. Kraj kolem střední Svratky byl tehdy spravován markraběcími úředníky z hradu Veveří. V dobových dokumentech je Tišnov poprvé uváděn jako trhová ves roku 1240. Jednalo se asi o trhy týdenní, udělení trhového práva znamenalo pro středověké obce základní městský znak. Tedy koncem 13. století byl Tišnov významným moravským poddanským městečkem.

Hlavní tišnovské komunikace byly dnešní ulice Brněnská s řemeslnou výrobou a dnešní Jungmannova. Dolní náměstí, nyní Komenského, bylo místem, kde se soustřeďoval obchod. Cestu, spojující Brno s horami, lemovaly rozličné krčmy. Kolmo vycházela z Tišnova komunikace na Lomnici a Černou Horu, vedle které se brzy vytvořila i plocha pro větší tržiště – nynější Náměstí Míru.

Zásadní privilegium, umožňující konat v městečku první osmidenní výroční trh, udělil Tišnovu roku 1416 král Václav IV. V tišnovské kronice, uložené ve Státním okresním archivu v Rajhradě, se můžeme dostat ke konkrétním zmínkách o trzích: „My, Václav“ – následoval výčet titulů – „milostivě dovolujeme, aby Tišnovští počínaje první neděli po svátku Nanebevzetí blahoslavené Panny Marie po 8 dní nepřetržitě po sobě jdoucích každého roku trh výroční konati, držeti a zachovávati svobodně směli a mohli …“.

Byl to trh letní, který začínal po 15. srpnu. Na trhu se prodávalo všelijaké zboží, byla to pro město a širé okolí zásadní událost. Posílena byla i úloha městské samosprávy, která měla pravomoc upravit průběh trhů určitými pravidly, platbami atd. Udělování trhových práv panovníky probíhalo mimo klášterní vrchnost.

Veškeré všeobecné politické události, které postihly zemi, měly jistě vliv i na obchod. Například po ukončení husitských válek nastalo uklidnění hospodářských a společenských poměrů, rozvinula se řemesla a cechy, tedy samozřejmě i obchod a trhy.

Pravděpodobně král Vladislav Jagellonský udělil Tišnovu právo konání druhého výročního osmidenního trhu, jarního, od pondělí před svátkem Filipa a Jakuba, tedy před 1. květnem.

Výsady, týkající se obchodu v Tišnově, udělila Tišnovu kromě panovníků též klášterní vrchnost. Známé je privilegium abatyše Barbory Konické ze Švábenic z roku 1554 a také musíme zmínit výrazný vliv Pernštejnů, který trval od husitských válek do počátku 17. století.

Roku 1537 císař Ferdinand I. Habsburský povolil v Tišnově konat třetí osmidenní výroční trh, a to vždy od pondělí před svatým Ondřejem, tj. poslední týden v listopadu. Protože však termín kolidoval s trhem v Boskovicích, tentýž panovník přeložil „svrchupsaným Tišnovským jarmark roční s fajrunkem obyčejným“ roku 1554 na pondělí před Hromnicemi, tedy na přelom ledna a února.

Císař Rudolf II. roku 1577 udělil „dotčeným Tišnovským“ právo čtvrtého osmidenního trhu výročního „pro lepší jich opatření a vzdělání“ na pondělí před sv. Klimentem, tj. před 23. listopadem.

Na přelomu 16. a 17. stol. vzkvétalo městečko Tišnov jako jedno z největších a nejlidnatějších poddanským městeček na Moravě. Naprostý, katastrofický kontrast k tomuto východisku nastal v celém českém království za třicetileté války a pohromy se nevyhnuly ani Tišnovu. V zoufalém nedostatku běžných potravin, vlivem značného úbytku obyvatelstva (epidemie, emigrace, padlí a zabití poddaní), válečným vydrancováním celého kraje došlo přirozeně i k poklesu trhových vazeb. Stav, který kulminoval navíc několika ničivými požáry, byl velmi pomalu napravován až do poloviny 18. století.

Za vlády Marie Terezie byly urovnány dlouhotrvající spory s klášterní vrchností. Potvrzení dosavadních výsad přišlo za císaře Josefa II. v roce 1781. Co se trhů týče, racionální císař udělil Tišnovu roku 1786 dva trhy na vlnu, v pondělí po sv. Medardu, 8.6., a po sv. Terezii, 15.10. Jako zajímavost můžeme uvést, že 1735 město nařídilo v tržních dnech, aby pekařky neroznášely pečivo po domech, ale na trh.

1788 byl Tišnov zařazen zřízením regulovaného magistrátu mezi města. Císař František II. potvrdil městu privilegia v roce 1794 a dále roku 1824 povolil 4 trhy na dobytek – vždy při běžném jarmarku.

I když se od první poloviny 19. století měnila hospodářská struktura ve městě postupem od řemeslných cechů k průmyslovým provozovnám, trhy se konaly pravidelně. Sortiment se dělil na zboží řemeslnické, zemědělské prodeje pak na dobytčí, obilní, drůbeží trh apod. Město získalo ekonomickou samostatnost vlastně roku 1801, kdy se vykoupilo ze všech poddanských závazků vůči klášternímu panství, tehdy ne v církevních, ale v soukromých rukou.

Vzhledem k tomu, že město bylo sídlem (od 1850) soudního okresu a v dalších letech i okresu politického, vedlo to k posílení spádovosti a vyhledávání úřadů zde umístěných. V Tišnově byly ovšem i stálé obchody. Město se profilovalo sociálně, kulturně, národně, ale zůstávalo nadále hospodářským a tržním střediskem se starými zájezdními hospodami. Jistou izolovanost regionu, kdy se i zboží nosívalo do Brna pěšky nebo nanejvýše vozilo dostavníkem, protrhlo zavedení železniční dopravy.

Trhy v Tišnově kolem roku 1900, fotoarchiv Podhoráckého muzea, pobočky Muzea Brněnska v Předklášteří.

Kromě výročních trhů, zvaných obecně jarmaky, kterých bylo v Tišnově 6 se třemi trhy na dobytek, se konaly každé pondělí i trhy týdenní. Tam se prodávalo rozmanité zboží, podle pramenů například nové boty (hlavně chudší ženy nosily běžně uvnitř domu šité papuče a děti donekonečna opravované boty zděděné po mnoha nositelích). Koupě nových bot byla tedy událostí. Dále sortiment tvořily mužské vysoké boty – holinky, doplňky jako šátky, punčochy, krejzlíčky, krajky, beranice, čepice apod. ve větším výběru nechyběly látky v metráži. Prodej byl doprovázen stánky s občerstvením, pamlsky – čokoládou, tureckým medem, ale i např. koňským salámem, stály zde bečky s herynky a okurkami, nádoby s tvarůžky…Kolorit doplňovaly stánky s atrakcemi.

K přímé funkci obchodní se družila ještě funkce společenská, lidé se setkávali, probíhaly domluvy obchodů, svateb, návštěvy, svět byl malý. Každý, kdo na trhu nabízel zboží jako obchodník, se snažil, aby byl vyhledán i podruhé. Někdy lidé prodávali jen občas, třeba kus dobytka jednou za rok, drůbež apod. Samozřejmě, že se občas vyskytly podvody a nekvalitní zboží, zpráva o tom se ihned rozšířila, lidé si dávali pozor. Větší prodeje se zakončovaly v hospodách, kde se zapíjel „litkup“. Tam vzdálenější obchodníci přespávali, měli ustájené koně a stravovali se zde. Také tato stránka trhů byla v Tišnově stabilní ve svých pořádcích, pohostinských zařízení a různých výčepů se počítalo koncem 19. století v Tišnově na čtyřicet. Poplatek z tržního místa, neboli „jarmarečních bud“, vkládaný do obecní pokladny, sloužil údajně k vydržování obecního pastýře. Jarmareční stánky si také někdy vozili obchodníci své, stavěli je brzy zrána. Jak ukazují fotografie z konce 19. století, vozy s potahy zaplňovaly náměstí.

Trhy v Tišnově kolem roku 1900, fotoarchiv Podhoráckého muzea, pobočky Muzea Brněnska v Předklášteří.

Mimořádné jarmarky se konaly např. při konání rozsáhlé okresní výstavy v roce 1893, ty se týkaly zejména potravin, občerstvení a pouťových atrakcí.

Po vzniku Československé republiky rozvoj města v předchozích intencích pokračoval, počítaje v to nadále neodmyslitelně i trhy. Říkalo se: „Počkám na trh, tam si vyberu.“ Každý prodej měl své místo, donedávna se ulici Ráboňově říkalo „na slepičím řádku“ (ta byla v minulosti mnohem užší, protože v její šířce stával do konce 19. století ještě jeden dům). Vlevo se prodávala zelenina, vpravo a nahoru po ulici Dvořáčkově produkty živočišného původu (mléčné – máslo, tvaroh), živá nebo již zabitá, oškubaná a vyvrhnutá drůbež a živá selata (těžší než 15 kg). Obilí se prodávalo na Dolním náměstí, dobytek stál k prodeji nad Kukýrnou poblíž Boží muky. Dobytčí trh býval druhý den trhu, tedy v úterý. Při něm se prodávaly i postroje na koňské a hovězí potahy, občas i máslo a mléčné produkty. Povozy stávaly před hospodou U Hostěnských na Kukýrně u velkých žlabů.

Známé byly například obilní trhy. Kvalita pšenice z Lipůvky, Malhostovic, Drásova, Hradčan a Čebína byla prý zaručená, naopak nejlepší žito zrálo ve vyšších polohách kolem Deblína, Vohančic a Lažánek, ječmen u Tišnova. Za zmínku stojí i mimořádné trhy na Podhorácké výstavě v roce 1927.

Ve druhé světové válce se ještě nějakou dobu prodávala zelenina a ovoce. Válka závažně narušila hospodářství a umožnila černý trh. Byly zavedeny dodávky, vzpomínané jsou dodnes dodávky 4 kg sádla z porážky a odevzdání kruponu. Všeobecně lidé potraviny schovávali. Ještě po skončení války se republika potýkala s přídělovým lístkovým systémem. Znovu dejme slovo výsledkům zkoumání archivních dokumentů: Okresní úřad v Tišnově už ke 13. 5. 1945 prostřednictvím zásobovacího odboru kontroloval stav zásob u dodavatelů. Volný prodej chleba, mouky a brambor byl možný od října 1949, ostatních potravin a zboží až po měnové reformě 1953. Tehdy však už bylo režimem potlačováno soukromé podnikání a hospodaření, tedy i pořádání trhů v tradiční podobě. Ve druhé polovině 50. let 20. století se prodej trhového typu ještě nárazově konal kolem chodníku nahoru od hotelu Květnice.

Rozpor mezi plánovaným státním hospodařením a potřebami obyvatelstva se řešil způsobem, jazykem a v podstatě i činy odpovídajícími roku 1955, byť s výsledky nevalnými. Z jednání odboru pro obchod ONV Tišnov zmiňme: „Je skutečně třeba, aby vesnice nabídla městu své přebytky. Aby se umožnilo obyvatelům vesnic dobře prodat tyto přebytečné zemědělské produkty a dělnictvu je nabídnout za jejich práci, pořádají se pravidelné týdenní zemědělské trhy v Tišnově. Bohužel nutno říci, že se strany vesnice není zatím pro tyto trhy pochopení a trhy obsazují VSD (Vesnická spotřební družstva) a OSSD svými prodejnami s textilem a cukrovinkami. Chtěli jsme pomoci. Zajížděli jsme na vesnice, hovořili v JZD i s rolníky a odpověď, pokud se týče vepřového masa, byla stejná. Uzavírají smlouvy na státní nákup, kde mimo vyšší ceny obdrží ještě na 1 vepře 2q hodnotného krmiva. Tato skutečnost brzdí rozvoj zemědělských trhů v Tišnově a potrvá do té doby, dokud nebude získáno dostatek krmiva. Potíž je i s dodáním rostlinných výrobků na trh. Po koupi vepřového masa je velká poptávka u průmyslových závodů, kamž JZD také vepře dodávají. JZD neztrácí na trhu při dnešním nedostatku pracovních sil čas, takže tento prodej je pro ně výhodnější, stejně jako pro dělníky samé… Do akce získávání zemědělců a JZD pro trhy v Tišnově se zapojili nyní instruktoři JZD. Doufáme, že se situace zlepší.“ Z konce 50. let: „Počet trhů, jak byl plánován, splněn nebyl a je až překvapující, jak malý zájem ze strany spotřebitelů o trhy je. Celkem se zúčastnila VSD sedmi výročních trhů … Lepší výsledky jsou docilovány při zájezdech…a příležitostném stánkovém prodeji…Konání trhů je nákladné, kdežto zájezdy a stánkový prodej s menšími náklady mají lepší úspěchy, protože jsou chystány podle okamžitých potřeb vesnice (při hodech, dobírání pracovních jednotek v JZD, různých oslavách atd.)“.

Obnovení trhů, směřující k „zásobování města a upevnění tržního svazku mezi městem a vesnicí“, se nedařilo. Z dnešního časového odstupu takové pokusy o trhy můžeme označit za umělou nápodobu. V březnu 1957 byl v Tišnově zorganizován „první jarní výroční trh“, prodejci byly podniky Pramen, Jednota, Bazar. V červenci roku 1957 se konala v Tišnově oslava Mezinárodního družstevního dne, spojená ale hlavně s kulturním programem. V polovině prosince téhož roku se prodávalo v sokolovně vánoční zboží – byly to v souladu s tehdejší politikou Trhy Dědy Mráze. Při oslavách sedmi set let města Tišnova v roce 1959 se za sokolovnou konal rozsáhlý jarmark v historickém duchu. Prodávalo se hlavně občerstvení, cukrářské a perníkářské zboží, uzeniny, kyselé okurky, pečivo, káva, nápoje. Na odbyt šly upomínkové předměty, zábavu dotvářely pouťové atrakce.

Podobné jarmarky se staly doplňkem větších veřejných akcí v Tišnově i v dalších letech. V šedesátých letech, kdy Tišnov už nebyl okresním městem, začaly v souvislosti se slavením Dne horníků mimořádné prodejní akce. S původními trhy regionálního rozsahu měly pramálo společného. Prodávalo se zde především nedostatkové zboží, prodejci byli z běžných výrobních státních podniků. Forma byla snad neobvyklá, ale hlavně obsah, způsob prodeje a komunikace se zákazníky se nelišily od běžných obchodních služeb. V té době bylo ostatně v Tišnově 48 stálých prodejen, 15 s potravinářským zbožím, 10 provozoven podniku Restaurace a jídelny, zbytek prodejny ostatního zboží. A tak bychom mohli pokračovat. Trhy se tehdy staly minulostí. Tradice má však jednu skvělou vlastnost – může být obnovena, znovuzrozena. V nových podmínkách, v cílené nabídce a teprve časem se tvořící poptávce. Tišnovské trhy začínají žít svou přítomností, doufejme, že najdou místo i v budoucnosti.

Irena Ochrymčuková

Dáno v Předklášteří, v úterý po sv. Máří Magdaleně, L.P. 2008.

Všechny fotografie mají následující copyright: Trhy v Tišnově kolem roku 1900, fotoarchiv Podhoráckého muzea, pobočky Muzea Brněnska v Předklášteří.